Výlety v okolí JASANU



Ubytování

Užijte si naprostého soukromí s přáteli. Poskytneme Vám ubytování na horách v Kořenově pro skupinu až 16-ti osob. Prohlédněte si vnitřní i venkovní vybavení naší horské chaty chaty.

Aktivity v okolí

Ubytování na horách a výhodná poloha Chaty Jasan poskytuje možnosti ke sportovnímu i relaxačnímu strávení Vaší dovolené.

Rezervace a podmínky ubytování

Využijte možnost provést rezervaci Vámi vybraného termínu a zajistěte si kvalitní dovolenou pro Vaši rodinu a přátele…

Strom života

Fraxinus excelsior L. – jasan ztepilý…

Zážitek na Bílé skále

Dnes bychom se s vámi rádi podělili o zážitek. Naše běžková tůra začala v krásně upravených běžeckých tratích v okolí rozhledny Štěpánka a vrcholu Hvězda. Postupovali jsme od rozcestníku k rozcestníku a poznávali jednotlivé úseky tratí. Když jsme se v závěru ocitli u rozcestníku č.11 Pod Bílou skálou, rozhodli jsme o posledním úseku dne. Jenomže se nám objevila nečekaná odbočka- směrem nahoru. Vyzkoušeli jsme a nelitovali. Na vrcholu nás čekal parádní rozhled z Bílé skály s nadmořskou výškou 964 m.n.m. Podívejte se a někdy zažijte sami :-) ….

Mumlavské vodopády na kole

Na poslední květnový víkend bylo našimi metorology předpovězeno pěkné slunečné počasí, a proto jsme se rozhodli strávit po dlouhé době volno na chatě. V pátek jsme v poklidném tempu zabalili pár nezbytností- víno, vodku a buřty, naložili auto a vyrazili vstříc horskému vzduchu. Do Kořenova jsme přijeli něco málo po půl osmé a to byl čas akorát na oheň a buřtíky. Při „zírání“ do plápolajícího, teda spíše „umírajícího“ ohně jsme spřádali plány na sobotní cyklovýlet. Vzhledem k tomu, že předpověď počasí vyšla asi tak, jako když sázíte sportku a čekáte tučnou výhru, jsme se probudili do deště, který k mému nadšení vydržel celej den. Mé nadšení bylo namístě, neb nepatřím mezi zrovna pravověrné cyklisty.

Moje cyklo výbava čítá pouze kolo,

což pravda je celkem podstatným doplňkem pro absolvování výletu na bicyklu, ovšem ostatní záležitosti pro cyklistiku potřebné, jež se v dnešních dnech stávají již zcela běžnými, úložné prostory našeho domu postrádají a tedy jsem je tam před odjezdem ani nehledal. Takže přilba, rukavice, cyklistické tretry, brýle a rovněž i cyklo kalhoty mi chybí. To v čem tkví výhoda cyklo kalhot oproti běžným trenclím jsem měl poznat až druhý den. A taky jsem to poznal.

Je neděle a tentokrát předpověď seděla úplně přesně- modrá obloha, sluníčko a teplo. Prostě den jak malovanej.

Rozhodnutí padlo rychle…“jedeme na kola“. Všechny páteční plány kam na kola pojedem se nějakým zvláštním způsobem rozplynuly a padlo rozhodnutí, že se podíváme na Mumlavské vodopády. Mé cyklistické dovednosti a zkušenosti velily ….“hlavně nejezdi nikam do kopce, víš jak jsi na tom s fyzičkou“ Bohužel jsem si při tomto předsevzetí nějak zapomněl všimnout že jsme na horách. A tak v duchu hesla z mládí majícího popsat pohyb po Jablonci nad Nisou …„Z kopce do kopce“… jsme vyrazili.

Z Chaty Jasan jsme se nejprve vydali na Lesní… pohodička po rovince,

pak hurá po turistické cestě do Dolního Kořenova, na silnici odbočka doprava a stále svištíme z kopce. Zatím žádný problém říkám si. Co všichni blbnou s tou výbavou na kolo, přece trencle z vojny (na který sem mimochodem nebyl) a tričko z pravé čínské bavlny musí stačit. Na silnici žádný auta a pořád z kopce. Na křižovatce u krámu odbočka doleva mezi bytovky a po mostku přes Jizeru k chatě Sport. Tady nastává první rozhodnutí kudy…jasně, do Harrachova po červený. Vyrazíme a ejhle, když se jede dolu někdy se musí i nahoru. S odhodláním požírám první metry, na kterých musím šlapat, začínám cítit první nevýhody vojenských trenclí a nepřipravenost mé zadnice na sezení, pro mě v nestandardní pozici. Po chvíli vznáším dotaz „Zuzi nepojedem radši okolo?“ … k mému uspokojení padla otázka na úrodnou půdu a skutečně otáčíme a míříme po místní asfaltce k hlavní silnici na Harrachov…zase po rovince. Tohle rozhodnutí se zprvu zdálo výborné. Za mostem na hlavní frčíme zase z kopce až na křižovatku na Rokytnici. Odbočka zase vlevo a pomalu stoupat. Není to tak hrozný jako po červený, ale do kopce to bylo. Jen sice do mírnýho, ale zato pořád. Nevýhoda hlavní silnice se ukázala záhy. Asi po půl kilometru nás předjížděl autobus, jehož řidič se pravděpodobně přesně držel cedulky, kterou měl určitě nad hlavou „Nemluvte za jízdy s řidičem“. Nikdo s ním nemluvil, on nemluvil s nikým, ale o psaní SMSek za jízdy se nikde nepsalo. Situace skvělá, my plahočíce se asi tak tříkilometrovou rychlostí do mírného kopce (rychlost jsem odhadl podle chodce, který mě chvíli před tím lehkým krokem obcházel  ) a autobus valící se tak devadesátkou těsně kolem mého čínského trička. Zlehka mě ovanul vánek desetitunového kolosu a já vrávorajíce pokračuji směle k cíli. Zuzka, na novém bicyklu v plné cyklo výbavě dneška, mi zmizela někde v dáli. Naštěstí měla pochopení pro můj styl jízdy, během kterého jsem chvíli seděl na levé půlce zadku a chvíli na pravé, a čekala hned za další zatáčkou. (Ano právě jsem pochopil v čem tkví kouzlo vycpaných kalhot.) Jakmile jsem dorazil a zřel odbočku vpravo s cedulí hovořící něco o udržovaných běžeckých tratích, jsme rozhodli o opuštění široké asfaltky a vrhli jsme se využít širokých pneumatik našich bicyklů. Cesta byla příjemná, neb byla opět po rovině. U potoka, který cesta přetínala jsme udělali pár fotek jak kdybysme jeli Krále Šumavy a za chvilku nás vítaly první domky Harrachova. Do centra to bylo kousek a pro mě stále super…bylo to po rovině. Zastavili jsme se u lezecké stěny, vytlačili kola k Rotundě, a protože bylo kolem poledne, začali jsme shánět něco k snědku. Restaurací spousta, ale pořád to nebylo ono. Tak dlouho jsme přebírali kde se najíme až jsme se dostali k lanovce a skončili v apres ski baru STONE, který můžu vřele doporučit. Super prostředí, příjemná obsluha a výborné jídlo. Vždyť co může být na kole lepší než svíčková se šesti.

Od můstků je to na Mumlavské vodopády už jenom kousek.

Párkrát šlápnete, něco málo dojdete a jste tam. Jestli stojí zato je vidět, může každý posoudit z fotek.

Od vodopádů jsme se vydali po Krkonošké magistrále zpátky směr Kořenov. Od vodopádů Vás magistrála dovede na začátek Harrachova k obchodu Norma. (mimochodem téměř stále z kopce  ) Od Normy dolů k benzínce a u benzínky jsme zase ze silnice sjeli. (Co kdyby jel autobusák náhodou taky zpátky) Dali jsme se vpravo na „Sachrák“ směr vlakové nádraží. Tady už to taková sranda nebyla. Přece jen z kopce se nedá jet pořád. Takže od benzínky až k nádraží hezky do kopce nahoru…a bez cyklo kalhot  Od nádraží jsme se dali vlevo kolem golfového hřiště až k horní stanici vleku sjezdovky Mýtiny v Dolním Kořenově. Mrknu na Zuzku a ptám se „dáme to?“… tím jsem myslel sjezd dolů po sjezdovce. Doufal sem, že řekne „ano“…a nepřekvapila…než jsem se stačil rozkoukat, už letěla dolů jako kdyby to jezdila denně. Super sjezd, dali jsme to oba a ani se nerozbili.

Pod sjezdovkou jsme jeli znovu doleva směr hlavní. Vědouc, že od mostu přes Jizeru je to na Chatu Jasan už jen kousek, dali jsme zbytek cesty po hlavní silnici.

Pro mě ideální výlet na kole- netrval dlouho…

jeli jsme na pohodu a zvládli to za slabý tři hodinky,

moje zadnice to nakonec taky dala bez úhony a hlavně musím říct, že

hory jsou i v létě nádherný.

A dokonce… i na horách se dá jezdit po rovině 